Jak poznáme, co je v hierarchii výš a co níž? Je to individuální a osobní názor? Nebo existuje objektivní kritérium, podle kterého to můžeme posoudit?
Ken Wilber ve své integrální teorii (viz kniha Sex, Ecology, Spirituality, nebo Stručná teorie všeho) uvádí následující princip, podle kterého rozlišujeme, co je v hierarchii výš a co níž: to vyšší vždy zahrnuje a přesahuje to nižší, ale ne naopak. Buňka zahrnuje molekuly, molekuly zahrnují atomy. Ale atomy nezahrnují molekuly. Atomy jsou tedy na nižší úrovni hierarchie. Atom je méně než molekula. Buňka je víc než molekula. Je to přirozená hierarchie, kde nikdo nikomu nedominuje, nikdo nikoho nemanipuluje a neovládá, kde jsou jednotlivé úrovně přirozeně provázané a navazují na sebe. Dle Kena Wilbera je toto obecný princip, který platí pro všechny hierarchie ve Vesmíru.
Manželství pro všechny (myšleno jako manželství pro všechny dospělé svéprávné lidské jedince bez ohledu na jejich pohlaví, dále pro jednoduchost jen „manželství pro všechny“) zahrnuje a přesahuje manželství mezi mužem a ženou. Je tedy v hierarchii výš a jeho schválení je jasným znakem vývoje vpřed.
Manželství pro všechny má větší kapacitu integrace než manželství muže a ženy. Obsahuje toto manželství muže a ženy, plus něco navíc. Tudíž má vůči manželství muže a ženy vyšší relativní hodnotu. V manželství pro všechny se nic neztratilo, naopak v něm přibývá možnost uzavřít tento svazek i partnerům stejného pohlaví.
Z morálního hlediska se též nic neztrácí, naopak přibývá hodnota. Stále se bavíme o svazku dvou svéprávných dospělých lidských jedinců. Je tedy naprosto respektována lidská integrita. Nikdo není k ničemu nucen. Rozšiřuje se svoboda výběru partnera a zároveň přibývá i zodpovědnosti rozhodnout se, jakého pohlaví bude můj životní druh. Přibývá svobody a komplexity, posouváme se tedy v evoluci vzhůru.
Ani vůči dětem se nic neztrácí, naopak přibývá možností. Homosexuální páry využívají možnosti asistované reprodukce, jež vymysleli a vyvinuli heterosexuálové pro heterosexuály, kterým se nedaří mít dítě přirozeně. Platí pro ně stejné podmínky pro adopci (resp. platily by, kdyby bylo manželství pro všechny schváleno a práva dokonale srovnána). Sexuální orientace nijak nekoreluje se schopností pečovat o dítě a vychovávat jej (mnohokrát prokázáno výzkumy, děti v homoparentálních rodinách nijak nestrádají absencí jednoho fyzického pohlaví a vzory si najdou mimo primární rodinu). Zde jsou naprosto stejné podmínky.
Naopak přijetí homoparentálních rodin jako normální formy rodiny znamená rozšíření možností pro děti nejen v těchto rodinách, ale obecně. Homosexuálně orientované děti vyrůstající s heterosexuálními rodiči budou mít vzory a nebudou se muset půlku života popírat a druhou půlku se cítit méněcenní. Heterosexuální děti zase dostanou příležitost naučit se většímu respektu k odlišnosti a větší svobodu projevit svoji vlastní originalitu v jiné oblasti.
Manželství pro všechny tedy zahrnuje a přesahuje všechny aspekty manželství mezi mužem a ženou a je tedy vyšší formou manželství.
Tato definice vyšší úrovně byla na západě zavedena už Aristotelem, takže to není vůbec nic nového.
Nadřazenost manželství pro všechny nijak neshazuje manželství muže a ženy, protože každý stupeň rozvoje je hodnotný a nové stupně by nemohli existovat bez svých předchůdců. Manželství pro všechny tak může existovat jen díky tomu, že před ním bylo manželství muže a ženy. Tedy v kontextu ČR musíme zatím použít podmiňovací způsob: manželství pro všechny by mohlo existovat díky současné existenci manželství muže a ženy.
Zároveň nikdo netvrdí, že manželství stejnopohlavní je víc než manželství muže a ženy, ani naopak. Manželství stejnopohlavní a manželství muže a ženy jsou dvě rovnocenné formy manželství jako takového. Dvě odlišné a zároveň rovnocenné možnosti.
Manželství je víc než partnerství. Manželství zahrnuje a přesahuje pouhé partnerství (myšleno právní vztah manželství vs. právní vztah partnerství, jak je v současné době upravuje zákon v ČR). Proto je současná právní úprava stejnopohlavních svazků nespravedlivá a nepřípustná. Degraduje vztahy lidí stejného pohlaví a tím i tyto lidi samotné. Neboť jejich vztah je zahrnuje a přesahuje a degradovat celek (= vztah) znamená degradovat všechny jeho části (= jedince ve vztahu). V naší zemi je tedy diskriminace homosexuálů garantována státem, zatímco na právnické fakultě UK se pořádají přednášky o zákazu diskriminace a o jeho vymáhání. Bylo by to vtipné, kdyby to nebyla realita.
Místo abychom tedy respektovali přirozenou hierarchii a prostě postoupili o úroveň výš, pěstujeme tady patologickou, dominantní hierarchii – nadřazenost domnělé většiny nad domnělou menšinou. Používám záměrně slovo „domnělá“, protože sexuální orientaci nelze změřit a počet homosexuálně orientovaných odhadujeme pouze na základě přiznaného sexuálního chování, kteréžto je zásadním způsobem ovlivněno kulturou, nikoli biologií. A tak nikdo neví, kolik je v té domnělé většině skrytých příslušníků menšiny… Ale to už je jiné téma.
Dle přirozené hierarchie je tedy manželství pro všechny nadřazené manželství mezi mužem a ženou. V ČR tak dobrovolně zůstáváme na nižší úrovni rozvoje a pěstujeme patologickou hierarchii dominance, založenou na síle většiny. Což nesvědčí o ničem jiném než o zaostalosti našeho národa. Škoda.
Leč nezoufejme. Vývoj nelze zastavit a tak jednou se o tu úroveň výš posuneme chtě nechtě. A pak jsou i zaostalejší národy. Třeba bratia se rozhodli zakotvit stagnaci na nižší úrovni do své ústavy. Vývoj je tedy dostihne o pár desítek let později. Nuže, každý svým tempem…
