K napsání tohoto článku mě inspirovala jedna známá, která mi řekla větu: „Vždycky bude těžší být v menšině.“ Ačkoli na první pohled se s tímto konstatováním dá souhlasit, něco mě na něm dráždilo a dráždí stále. Je to ten princip dělení lidí na menšiny a většinu. Proč? Proč to děláme? Jsme v první řadě lidské…
Dnes je IN být tolerantní a respektující, a tak se mnozí uvnitř hluboce homofobní lidé snaží vypadat jako respektující. Terapeuty nevyjímaje. Mám osobní zkušenost s několika terapeuty. V žádném případě netvrdím, že je to reprezentativní vzorek a mohla jsem mít jen smůlu. Ale latentní homofobii jsem zažila u 99% z nich. A tak se bohužel můžete na terapii setkat s předstíraným přijetím a rádoby ochotou vám pomoci vaši orientaci přijmout. Ale po čase zjistíte, že se váš terapeut snaží udělat z vás heteráka a vaši sebejistotu a sebehodnotu celou dobu jen podrývá. Jak takovou homofobii rychle poznat?
Jsme zvyklí označovat slovem homofobie otevřené projevy nenávisti a odsuzování homosexuálů: nadávky, ponižování, diskriminace či dokonce násilí. To je tzv. explicitní homofobie. Pak ale existuje ještě homofobie skrytá, latentní, či implicitní. To je takové chování, za nímž stojí předpoklad, že homosexualita je horší či méněcenná vůči heterosexualitě. Pojďme se podívat, jak se latentní homofobie projevuje…